Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo?

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo?

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo?

Je třeba si některé věci stále připomínat, protože člověk je tvor zapomětlivý.. 

Určitě často slýchávate tu větu: bylo lépe, zlatí komunisti, atd. Je smutné jak rychle lidé dokáží zapomenout a jak zidealizovaně si pamatují jen to co si pamatovat chtějí. 

Srovnání cen spotřebního zboží za komunistů a dnes vůči platu http://www.zakomunistu.cz/

10 nejčastějších lží o komunistech

Lidská práva se dodržovala, byli jsme demokratický stát. Demokracie byla pro tehdejší mocipány prázdné slovo. Jen pojem, kterým se rádi oháněli, když bylo potřeba. Totéž u lidských práv. O nějaké svobodě slova, svobodě vyjadřování, svobodných a nezávislých médiích, svobodě cestování, svobodě podnikání nebo třeba právu na spravedlivý proces nemohla být řeč.

Národ byl zdravější díky špičkovému zdravotnictví. Délka života v socialistickém Československu byla v průměru o čtyři roky kratší než v prohnilých kapitalistických státech. Podle tabulek Světové banky žil v roce 1989 průměrný Čechoslovák 71.4 roku. Ovšem průměrný Američan 75.2 roku, Rakušan 75.5 roku a Nizozemec dokonce 76.9 roku. S trochou nadsázky se dá říct, že život v socialismu byl zdraví škodlivý.

Kdo dodržoval zákony, neměl se čeho bát. Na každém rohu stál esenbák, bylo bezpečno. Co do množství esenbáků se mohlo zdát, že je opravdu o bezpečí obyčejného občana postaráno. Nebylo tomu tak. Naopak dohled nad socialistickým způsobem života byl přednější, než nějaká prevence kriminality. Je nutné si uvědomit, že jedním ze základních rysů tehdejší VB byla represe. Dodržovat zákony zdaleka nestačilo. Jedním z mnoha příkladů, kdy si před esenbáky ani ctnostný a zákona dbalý člověk nemohl být jistý, byl hon na takzvané máničky. Stačilo mít dlouhé vlasy a o pozornost „bezpečnosti“ bylo postaráno.

Přes hranice se plížili jen vrazi a špioni. Nebylo to tak, jak se mnozí staří komunisté, obzvlášť ti z Klubu českého pohraničí, snaží tvrdit. Po únorovém puči přes hranice pendlovali převaděči s osobami, kterým reálně hrozila perzekuce ze strany vládnoucí KSČ.

Všechno bylo zadarmo. Nebo skoro zadarmo. Doktor byl zadarmo, lázně byly zadarmo, plomby byly zadarmo, dovolené v NDR byly skoro zadarmo, bydlení bylo za pár stovek, pivo za pár kaček… V podobném duchu by se dalo pokračovat prakticky do nekonečna. Opak je ale pravdou. Zadarmo nebylo nic, všechno bylo štědře dotované, byla to jakási forma „držhubného“, která měla obyvatelstvo udržovat syté, spokojené a ideálně ve stavu duševního útlumu.

Nekradlo se. Ani politici, ani nikdo jiný. Ale kradlo se. Nedá se říct, jestli méně nebo více než dnes, ale kradlo. Jistě si mnozí vzpomenou na oblíbenou větu „kdo nekrade ze státního, okrádá vlastní rodinu“. Ostatně, na okrádání ze společného majetku pamatoval zákon o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Každý mohl cestovat. Ano, mohl. Na Slapy, na Sázavu, do Prahy za památkami. Což ale není to cestování, o kterém je řeč. Problém byl ve vycestování, byť jen do NDR na nákupy, do Karl Marx Stadtu. I do spřátelených zemí byl potřeba cestovní pas a nebylo nic neobvyklého, když byl pas občanovi odejmut nebo prostě nebyl vydán.

Byli jsme vyspělá, průmyslová velmoc. Ano, byli. Ovšem nikoliv zásluhou komunistického panování. Respektovanou a vyspělou průmyslovou velmocí jsme byli dávno před zavedením socialistického hospodářství. Naopak, soudruzi se ukázali jako špatný hospodář. Centrálním plánováním, umělým tlumením invence a nutností vyrábět podle sovětského vzoru, diktovaným trhem, omezováním výroby na úkor zbrojního průmyslu, bržděním vývoje a modernizace dokázali udělat z kdysi slavných značek prakticky bezcenné zboží, které nedokázalo konkurovat zbytku světa.

Každý měl práci, nebylo nezaměstnaných. Jde o často rozšířenou lež, často užívanou pro dokreslení „neskutečného teroru a bídy, ve které dnes žijeme“. Za vlády komunistické strany se udržovala umělá přezaměstnanost, byly vytvářeny spousty zbytečných pracovních míst, protože byla povinnost pracovat.

A teď trošku odlehčeně

Pekelníci dají vybrat hříšné duši, jestli chce raději do komunistického, nebo do kapitalistického pekla. Ptá se, co které peklo obnáší.
„No,” povídá pekelník, „v komunistickém pekle přivezou fůru fošen. Nato přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě. V tom kapitalistickém pekle přivezou fůru fošen, pak přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě.”
„No to teda nechápu, v čem je rozdíl?” dí hříšná duše.
„V tom, že v komunistickém pekle jeden den nejsou hřebíky, druhý nepřivezou fošny, pak se zaběhne pekelný sluha a někdy nepřijede parní válec.”

Tři muži se ve vězení baví o tom, proč je zavřeli.
První říká: "Vždycky jsem chodil do práce o deset minut později, tak mě zavřeli za sabotáž."
"To já jsem chodil o deset minut dřív," říká druhý, "tak jsem tu za špionáž."
Třetí povzdechne: "Chodil jsem vždycky včas, tak mě odsoudili za to, že mám hodinky z dovozu."

Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře.
"Kdo je tam?" ptá se umírající.
"Smrt," zní odpověď.
"Sláva bohu, já už myslel, že KGB."

Anketní dotazník v totalitních sovětských novinách:
1. otázka: Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava?
2. otázka: A proč právě Lenin?

#1 Poloprázdné regály na denním pořádku

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#2 Fronty na všechno

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#3 Družba musí být!

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#4 Fronty na všechno

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#5 Prý nebyli bezdomovci

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#6 Pamatujete jak skoro všichni měli stejný nábytek?

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#7 Designový skvost: plechové kuchyňské linky

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? -

#8 A jeden vtípek na konec

Pamatujete jak bylo dobře?! Nebo nebylo? - Sedmi divů socialismu
Sedmi divů socialismu