Nevěra ve vztahu je vnímána jako podraz a většinou vyústí ve ztrátu partnerské důvěry. Mnohdy jí poznamenaný vztah nemá šanci na udržení a časem dospěje k rozchodu. Vědci ale tvrdí, že je na čase se s ní smířit, protože je součástí lidské přirozenosti.
Nevěra bývá častým důvodem rozchodu, a to navzdory tomu, že člověk není monogamní tvor. Biologicky a evolučně je předurčen k sexu s několika partnery a realitou je, že naprosté minimum lidí má za život jediného pohlavního partnera.
Proč je tedy nevěra tak častý důvod ke konci vztahu?
Nevěra neznamená promiskuitu
Může za to získaná morálka a společenská představa o vztazích, tedy společenský tlak, který je do nás od mala vštěpován. Samozřejmě není důvod na věrnost úplně rezignovat a stát se promiskuitními. Promiskuita plodí nejen společenský chaos, ale také šíří vážné choroby a vede k emocionálním potížím. Sex sice můžeme provozovat bez emocí, ale sex s emocemi je součástí láskyplného vztahu a většina lidí tuhle kombinaci ke zdravému fungování, psychickému i fyzickému, potřebuje.
Nicméně faktem je, že evoluce nás z nějakého důvodu monogamními tvory nevytvořila. S tímto konceptem přišla lidská společnost zřejmě na počátku zemědělství, když se vytvořil první koncept majetku. Kvůli pěstování plodin lidé vymysleli vlastnictví půdy a její dědictví. Právě tyto dva fenomény vedly k tomu, že bylo třeba začít podporovat monogamní vztahy. Navzdory odlišné biologii.
Ani po tisících let fungování v systému vlastnictví a rodiny však monogamie v člověku není zakódována. A co tedy dělat s touto biologií? Rezignovat a být promiskuitní, nebo se snažit trvat na monogamii? Zřejmě ani jedna z variant není ideální.
Je potřeba nevěru přijmout
Odborný časopis Psychology Today se snaží na základě vědeckých studií na tento problém odpovědět a přichází s novou výzvou moderní společnosti. Nevěru a touhu po sexu s jinými osobami než s partnerem přijmout a pracovat s ní. Jako s faktem tak, aby nezpůsobila zánik vztahu, který často tvoří rodinu, a nevedla k emocionálnímu poškození partnerů.
Nevěra může být emocionální nebo sexuální. A nemusejí jít ruku v ruce. Náhodný sex bez emocí není totéž jako zamilovat se do někoho jiného, ale nevyspat se s ním. První varianty se dopouštějí častěji muži, ale u jejich partnerek jim přitom vadí víc.
Druhé varianty se častěji dopouštějí ženy, ale víc jim vadí u mužů. Za to opět může evoluce. Muži nechtějí vychovávat a krmit cizí geny (proto jim vadí fyzická nevěra), zatímco ženy nechtějí přijít o svého živitele (proto jim víc vadí, když se zamiluje jinde, hrozí více, že rodinu opustí, než když si někde jen užije).
Nicméně sexuální nevěra, i když je bez emocí, často ubližuje partnerům emočně a častěji ženám.
Nerealistické představy o vztazích
Tématem nevěry se dlouhodobě zabývá Dan Savage, podle něhož je věrnost nepřirozená a je bláhové se tvářit, že lidé budou monogamní. Podle něj by jednotlivý úlet neměl znamenat, že člověk vzdá monogamii a nemůže se poučit a vystřízlivět.
Jenže to vyžaduje odlišný postoj společnosti k tomuto problému. Je třeba s konceptem nevěry ve vztahu pracovat a počítat, aby nebyla důvodem emočních potíží a rozchod za každou cenu jejím řešením.
Krize manželství je dnes způsobena právě nerealistickou představou o vztazích a domněnkou, že člověk bude milovat jedinou osobu celý život a bude jí přitahován sexuálně po celou dobu vztahu. Vztah a monogamie jsou volba a rozhodnutí o něco usilovat, nikoli vrozená vlastnost.
